Malby, knihy, Farrah, ..

 

 ♪ I'm unstoppable
I'm a Porsche with no brakes
I'm invincible
Yeah, I win every single game ♪ 

Uch, ani se mi sem nechce nic psát, ale říkám si, že když je ten konec roku, tak bych mohla. :D Ale jen že jste to vy! Čas je totiž svině. Co jste dostali na Vánoce? Já mám poměrně nečekaně novou Farrah. A celkem pět nových knih!  ^.^ Ale namalovala jsem zatím za prázdniny jen jednu krajinku. -_- :D Uličku.. takovou starou část města. Samozřejmě, že jako vždycky jsem tam oproti předloze úplně změnila barvy, ale motiv zůstává stejný. Jinak.. po včerejšku bych vám poradila, že i pokud máte málo času a musíte ještě stihnout celkem dost věcí, jestli nemáte náladu, zajděte ven. Nejlépe s někým. Na pár hodin. A pak půjde všechno daleko rychleji! :D

 

I'm.. back? *Just for now. ;D*

 

Hoj! Buenos tardes! Uf, ani nevím, co psát, ale vím, že něco ano.. :D Tohle bylo asi poprvé, nebo aspoň poprvé, co si pamatuju, kdy jsem dobrovolně vyhlásila pozastávko a trochu delší dobu tu nebyla. Jestli někoho z vás zajímá, jestli vyšel můj ,,sebevražedný plán", tak... ano, uskutečnila jsem ho, ale nedopadl... No, prostě to nevyšlo. Ale mám to za sebou, jooo. Minulý čtvrtek, 15. prosince. No, čekala jsem s tím asi dva týdny a každý den jsem samozřejmě měla důvod. 8. prosince jsem zdrhla z jídelny, další den (přesně na mé narozky, jen tak mimochodem :D) ten někdo nebyl tam, kde jsem myslela, že bude (ale byl tam aspoň další někdo :D). V pondělí ten někdo nechodí na obědy. V úterý bylo ve výtvarce moc lidí. Ve středu mě nepozdravil a šel moc rychle a ještě asi s dvěma holkama.. A to pronásledování taky bylo nanic. xD A ve čtvrtek jsem velmi chytře počkala na to, až bude sám a... hotovo. Pravda, že mě to celkem překvapilo a ještě chvilku jsem tam stála a... když se na to dívám zpětně, bylo to celkem komické. :D

 

Pozastávko?

♪ ♫ I got this feeling, inside my bones
It goes electric, wavey when I turn it on
All through my city, all through my home
We're flying up, no ceiling, when we in our zone ♪ ♫ ♪

No ano, mohla bych si říct, že jsem s pozastavením trapná, ale myslím, že na to mám právo. A navíc nebudu jediná neaktivní. Vlastně z mého okruhu blogů, které navštěvuji, je teď nějak významněji aktivní asi jedna blogerka. :D Sice už mám od úterý zřejmě téměř všechno připravené k přijímačkám na umělecké školy a zbývá doladit pár detailů, je tu jeden nemilý detail, který zřejmě... Pokud je tak, jak si myslím, tak moje práce ještě zdaleka nekončí. Včera jsem z toho byla celkem v šoku. Ve škole teď nedostáváme nějakou hordu běžných úkolů, ale naopak máme více dlouhodobých. Tak já třeba ještě musím do Vánoc dělat zápis o knize, vizitku (tj. referát o knize), referát o dolomitu a měla bych si udělat aspoň kostru absolventky, k čemuž se ještě samozřejmě přidává učení na přijímačky.

Work, work, work...

Zvláštní to pocit, najednou jsem dostala zcela nutkavou, vrtkavou a neodbytnou chuť se tady ozvat. Věci se pro mne mění velmi často, takže kvůli mým psychickým výkyvům a výlevům často nemám náladu na nic, ale tady je ukázka, jak to vypadá v tom lepším případě, když kašlu na všechno ostatní kromě mailů. :D Snažím se kreslit a malovat. Aspoň trochu, ale lenora je zákeřná potvůrka, která mne neustále dohání. :D

Pár fotek Moanicy a obkec... :D

 

Takže, předně bych vám chtěla strašně moc poděkovat za názory a komentáře u minulého článku, protože jsem upřímně ani zdaleka nedoufala, že se mi jich tam nakupí tolik a že se tak rozepíšete! Čekala jsem spíš, že většině lidí se to nebude chtít číst, nebo to moc nepochopí, nebo tak. Jste skvělí, lidi!! ♥ Obzvlášť z některých komentářů mě něco vážně moc potěšilo. Např. poslední dvě věty Baryn mě vážně ohromily. O to víc pak když jsem si téměř vždycky přála být zajímavý a barvitý člověk. Nepotřebuju být všemi obdivovaná, stačí pár přátel, dobrých spolužáků a můj úžasňoučký výtvarkovský kolektiv! Brr, slovo kolektiv nemám ráda... :D A abych nezapomněla, nevím, jaká útěcha by pomohla Crystal a nevím, co se stalo, ale myslím, že když se někdo kamarádil s Crystal a zanevřel na ni, tak dělá chybu. A taky dodávám, že Crystaliny fan arty na Insta jsou čím dál úžasnější! Vážně mě fascinuje, jak rychle se zlepšuješ, Crys! A kolik času si na to uděláš!

Taky bych chtěla říct, že se toho od posledního článku opět hodně změnilo. Nebo hodně pro mne podstatných věcí. :D Fajn, asi dvě. Moje nálada a moje naděje. Protože včerejší výtvarka byla opět skvělá. Vlastně úžasná. A narozdíl od minula tentokrát ,,ten někdo", koho jsem si přála vidět, přišel. Takže minule jsem si skvěle pokecala, ale... bez toho někoho to přece jen není úplné. :D A taky mi včera jistá věc vyrazila dech. ... Asi bych myslela, že se mi to jenom zdálo (protože přece jen, nevím, jak moc jsem byla duchem přítomna :D), nebýt té dodatečné poznámky kámoše ,,toho někoho". No, v podstatě mi ,,ten někdo" řekl přesně to, co si já myslím o něm. A věřte mi, to ani zdaleka nic špatného není! :D No... Myslím, že teď jsem ještě větší blázen do ,,toho někoho" než nedávno...

Takžeeee, myslím, že se mi zase plně vrátila moje připitoměle veselá polovina.. :D A taky myslím, že hodlám nakreslit nějakou elfku. :D xD No. :D Náplní tohoto článku jsou kromě nezbytného obkecu a informování o stavu současné situace také fotky. Ehm, tři. xD Minisovní Moanicy. Je vážně fotogenická. xD

Kde žal končí a proud slov začíná...

Nevím, proč to dělám. Nevím, proč píšu, ani nevím co. Možná se chci jen omluvit. Možná tuhle omluvu zítra odvolám a budu šťastný člověk. Ale mám pocit, že jsem to v sobě dusila moc dlouho. Pokaždé se to přežene jako bouřlivý příval, západ slunce, zářivý plamen. Zmizí jako pára nad hrncem a další den si říkám, jak jsem byla bláhová. Jsou dny, kdy se toho nedokážu zbavit. Asi mám málo tekutin. Veškeré, které přijmu, se některé dny určitě vyplaví slznými kanálky. Ale téměř stále mám v sobě ještě dost tekutin, aby vytekly z očí. Některé dny si však přijdu jako mrtvá. Jako chyba osudu. Jako malé, pošetilé dítě, které si myslelo, že může být šťastné. Jako pošetilý člověk trápící se kvůli záležitosti, nad níž by tisíce dalších mávly rukou. Já vlastně nevím. Někdy nevím, co chci. Občas bych potřebovala objetí. Možná. Jen možná. Občas mi neskutečně pomůže, když mne někdo osloví a popovídá si se mnou. Zajímají ho mé názory. A mně nesejde na tom, jak vypadá, ale jak se chová. A kreslí, jak překrásně kreslí... Často mne zaplavuje velký obdiv k lidem, kteří by se možná, jen možná, mohli trápit tak jako já, kvůli stejné věci. Ale netrápí se. Tedy, já je neznám až tak dobře, ale myslím si, že ne. Někdy si přijdu jako pouhý směšný pěšák, nasazený pro... pro nic. A za nic. Přijdu si jako ztělesnění žalu. A toho, čím byste určitě být nechtěli.

Mám Moanicu D'Kay!

Vsadím se s vámi o cokoli, že jste ještě nezažili tak šílený tělák, jako já se svou třídou. A to zrovna nemám na mysli to, že jsem v tom ping-pongu asi dvakrát (ne-li víckrát :D) vyhrála, spíš tu zlomenou pálku a ty šílenosti, které tomu zlomení předcházely. Radši nemluvit. :D

Ach jo, mám pitomou náladu, nemám náladu na nic. Kromě pár věcí.. :D Teda asi jedné. *pokerface* Ne, dvou. :D No, vlastně mám až moc úžasnou náladu, ovšem když stále myslíte na tu samou věc, nepodporuje to vaši chuť k dalším aktivitám. Jako například kreslení a malba, žeee? :D

Jinaaak, od asi minulého týdne od středy mám... hádejte koho!! No ano, jak už napovídá nadpis článku, je to nádherná a oslnivá Moanica D'Kay!! I proti mé vůli se mi začala líbit již téměř na počátku nového MH rebootu a líbila se mi čím dál víc. Ve své mosterkovské podobě je podle mě překrásná. Nikdy jsem však nevěřila, že bych ji vážně mohla mít. Znáte to, ty strašné ceny, nedostupnost v kamenných obchodech (aspoň u nás ještě ne), .. Avšak když jsem se jednou šla podívat do Pompa, čekalo mě tam překvapení...

Opět kecací článek! Aneb tak nějak deníček... :D

Grrr, moje pocity, když opět spatřím na Insta nějakou fotku s monsterkovskými vinylkami nebo – co ještě hůř – minis, by se daly popsat dvěma slovy: němý výkřik. Sakraaaa, já si potřebuju aspoň do Vánoc nebo přes Vánoce udělat aspoň malou zásobu minis, aspoň tři!! 

Hej, už znáte výsledek amerických voleb? Buď jsem narušená, bezcitná, nebooo je to prostě můj styl humoru. On vyhrál TRUMP, věřili byste tomu?? Ne, že bych to já nějak moc sledovala, ale z doslechu vím, že Trump je svině. xD Hillary má prý víc hlasů, ale Trump vyhrál. Asi neuznal průběh voleb jako férový. :P Já jsem z toho normálně chytla vnitřní záchvat smíchu. Ach jo, svět je tak podělaný! :'D Pokud je to vážně pravda, tak se těším na tu debatu příští týden v ZUŠce. :D

 

Ano, mé pocity by se daly vystihnout Percyho, Groverovým a Annabethiným výrazem. :D  

Design | 28

Na dnešek tu mám už 28. záhlaví na blogu a je to nádherné, překrásné, růžovoučké, roztomiloučké a slaďoučké záhlaví od Farrah! Vážně úžasná, jsem s ním nadmíru spokojena!!

Jinak neuvěříte, co se stalo!! Vlastně, tuhle větu jsem napsala jen tak, nestalo se nic zázračně úžasně neočekávaného. :D Víceméně. :D Ovšem pro mne mají i mrňavé věci velkou váhu! Teda některé. Vlastně všechny. Teda.. hlavně ty, ze kterých mám radost. I ty, ze kterých nemám radost. No, to je fuk. Prostě, dneska byla naprosto úžasná výtvarka!!! Někdy se o tom musím více rozepsat, prostě božííí! Samozřejmě že se mi do výtvarky nechtělo, páč jsem chtěla ještě číst Půlnoční korunu, ale to bych udělala velikou chybu, kdybych tam nešla! Takhle skvělou náladu jsem neměla už asi... dva týdny? Ach jooo, proč nemám takové spolužáky, jakou jsou oni? Za tento školní rok jsem usoudila, že na těch klucích vážně něco bude. :D Takový přístup bych vážně potřebovala do života. Trochu víc optimismu! A méně mého pesimistického já a Nicova stylu přemýšlení. No nic, já končím, pá! :D

Adios!

A jak jste se měli vy? :P

 

The goddess of oceans, neon queen of dance and skeletal beauty

Jak se máte? Já celkově nic moc, mám depku z toho, že mám ještě malovat (ano, malovat, a já a tempery/akrylovky, to fakt nejde dohromady). A ta zima venku mě zabíjí. Téměř. Dnes jsem už vyfotila pár fotek s mým novým přírůstkem. Na dnešek jsou tu opět další fotky, a to výjimečně se třemi monsterkami: Poseou, Kalou a Skelitou, protože roztahovat to na tři články, když Kaly a Skelity mám jen pár fotek, by nemělo smysl. Nejvíce jsem zřejmě spokojená s nejposlednější fotkou, na které je Skelita, i když mohla být kvalitnější. A grafika je samozřejmě od Farrah.

Double perfection

 

Dneska nemám vůbec náladu na vykecávání, takže to bude opravdu krátké. Mám tu fotky mé hydří dvojité síly, z pátku 28. října. S nimi mě focení vždycky moc baví. Vlastně, tohle bylo teprve jejich druhé. Jsou nádherně fotogenické. A proto mě focení opět bavilo. Moc. Taky mám pak ještě fotky Posey, Kaly a Skelity z pátku, ty budou v jednou článku, páč fotek Kaly a Skelity mám jen pár (každé asi čtyři). Jinak mám dvě nové věci na oblečení (no, to vás asi strašně zajímá, já vím) a jeden nový monsterkovský přírůstek.

 

Spell of Casta Fierce

 

Já jsem takový, ale takový strašný magor, který si ani trochu neumí rozplánovat čas. Bez špetky soudnosti a schopnosti si pospíšit, když je to nutné. A ještě je možné, že dneska nebudu mít nahraného Percyho! 2. díl. A ještě k tomu jsem se stále nestihla dodívat na 1. díl! A to ho mám rozkoukaný od pondělí!! Mamlas, mamlas, mamlas! Jsem děsivě nepoučitelná! Ale proto tady nejsem. Samozřejmě, že když už dělám totálně na poslední chvíli úkol do informatiky, co mě nenapadne jiného, než na poslední chvíli také napsat článek? No, já jsem vážně poděs, tohleto je strašné... 

Ale přestanu už být jako pošetilá a občas vtíravá paní Bennetová, dost už stěžování. Dnes jsem tu s fotkami Casty. Je jich vážně jen pár, potom už mě štvalo, že foťák pořádně nezaostřoval... teda, on zaostřoval, ale fotky nebyly úplně ostré.. a tak je fotek jen pár. Z 23. října. A doufám, že se na mě nezlobíte za to vylití srdíčka.

 

Halloween is coming...

Ahoj. Jak se máte? Já špatně. Poslední dobou se mám špatně polovinu dní, když mě necháte doma bez blízkosti kámošek. Zdá se mi, že někde uvnitř mě se tvoří nenápadná černá díra a pokud si na ni nedám pozor, mohla by mě začít pohlcovat. Někdy se pocity vyjadřují špatně. A tak je lepší vyjádřit je třeba kresbou. Ovšem teď zrovna nemám na mysli mou dnešní kresbu Bonitky. Původně to měla být taková malá, roztomilá, neškodná kresbička, ale nakonec z toho vzniklo něco halloweenského. Řekla bych, že při pohledu na tento výtvor můžete buď tvrdit, že jsem psychicky narušená (což nebude daleko od pravdy), nebo to pojmete temně a halloweensky, jak to také bylo zamýšleno.

Inspiraci jsem našla u tohoto úžasně talentovaného člověka: instagram.com/nili_ay

No, nevydařilo se to tak, jak jsem doufala, ale fan arty nejsou jednoduchá věc. Hmm, chtěla bych zkusit něco dalšího halloweenského. Ale měla bych kreslit na přijímačky. A dokreslit tu věc se zadnicí anatomii z výtvarky.

  

No, na Bonitce jsem aspoň trošku popustila uzdu mojí kreativitě a nápadům. Jednou bych chtěla kreslit jako Prince Ivy. Sice na něj nemám, ale je to asi můj největší vzor. A je strašně roztomilý.A strašně moc úžasný.

Jen doufám, že Boni už není moc přeplácaná...

 

Kitty and kitty

Jak se máte? Také tak dlouho prodléváte u knihy? (Hm, ano, tohle slovo se mi poštěstilo naučit se v Pýše a předsudku. :P) Musím už konečně něco nakreslit, jsem neuvěřitelně nenapravitelný zatrpklý mrzout a když se mi nechce, prostě kašlu na vše, na co nemám náladu. Jakožto všechno kromě čtení. V poslední době zrovna Pýchy a předsudku a osobně si myslím, že je velmi vtipné a interesantní sledovat, jak se zamilovávám do těch nejhorších parchantů, naprosto jiných lidí, a dost často postav, u kterých se mému zalíbení nedostává pochopení ostatních. Třeba zde, mezitím co si všichni v knize mysleli, že pan Darcy je zatrpklý, protivný a nesnesitelný, já si myslela, že je roztomilý a byl mi asi nejsympatičtější ze všech. Teda.. spolu s Elizabeth. Zvláštní, ne? No, Darcy mi až moc připomíná mě. A dovolím si arogantně podotknout, že i svou odlišností, výstředními názory, neobvyklým přístupem k lidem a občas i znechuceností. Zatím jsem snad nenašla v knihách a filmech nikoho, kdo by mi byl tak povahově blízký!

Ehm, dobře, již toho zanechám, poněvadž už tuším, že někteří zrovna tohle přeskočí. Na dnešek jsem tu tedy s fotkami našich dvou koťátek, která se naší kočičce narodila 10. srpna. Bertinkou a Čertinkou. Dali bychom jim jiná, ryze holčičí, jména, kdybychom již ze začátku tušili, že to nejsou kluci. Původně to měl být Bertík a Čertík. :D

 

Omluva, pokec o všem a ničem a ukázka anatomických kreseb

 

S velmi mírným, ač malinko patrným šokem zjišťuji, že jsem v podstatě od 2. října nic nenafotila, kromě pár kreseb. Nuž, čas běží rychleji, než ho stíhám stíhat. A také počasí a nálada není nic moc. Jsem si plně vědoma toho, že na mé poměry jsem vám dlužna nějaké té omluvy, poněvadž 8 dní na mě není zrovna krátká doba, za podmínky, že jsem neodcestovala.

♪ I need my peoples, my peoples, take me to my peoples.

They got jungle fever, show him some love,

show him love.

Could I have someone, 

could I have someone, to relate to,

to relate to? ♪

 Avšak musím doznat, že jsem k tomu měla četné důvody, jak už psychické, tak školu. Ovšem když opravdu chci, zpravidla si čas najít nějak umím. A vykašlu se třeba na učení do zeměpisu a dějepisu, ale najdu! Snažila jsem se přizpůsobit dle Káji a nepsát nadmíru pesimistický článek, což jsem vskutku měla v úmyslu. A budu se ze všech sil snažit o méně pesimismu, ač k tomu mám dle mého názoru velmi opodstatněný a zakořeněný důvod. Který třeba kamarádky nemají. Jak já jim závidím.. A ač si nemyslím, že se mi to povede, budu se snažit svůj čas a úvahy vkládat do něčeho jiného, než mých nepřetržitých sebezničujících myšlenek.

My lil flower

Tak to vypadá, že Pýcha a předsudek začíná být velmi zajímavá a možná až nezdravě poutavá, poněvadž jsem díky ní v pondělí celkem pozbyla snad veškerou zbylou chuť či pozvolnost k učení fyziky. Ale na druhou stranu mi zlepšuje náladu, protože to historické prostředí jednoduše miluju, a navíc jsem asi zase začala trochu číst. *V rámci možností. :D* A dnes bych také klidně celý večer pročetla, nebýt toho, že bych se měla učit. A cvičit a kreslit. Můj kreslící plán je teď právě až moc nabitý. Ale co člověk očekává od přípravy na střední uměleckou školu? :D

Dvě z vás se u minulého článku svorně shodly na kresbě a Beccy na fotkách, avšak tentokrát většině nevyhovím, poněvadž mne tlačí čas a kresbu musím vždy řádně okomentovat, obzvlášť Dove, můj velmi emocionální počin. :P

Takže snad se dnes spokojíte s 2. focením mé krásné květinky Cedar, ze 2. října. Nuž, je pravda, že nestíhám úplně včas přidávat zhola nic... :D

 

Blondie, Blondie, Blondie...

 

Co není černé a ani bílé? Co není milé, ale také ne shnilé? Co není zlé ani hodné? Kdo někdy se schovává tiše, kdo pro vás teď článek píše? Kdo na planetě této žije *doufám* a krev jako Barnabáš Collins nepije? Kdo je stejný, avšak jiný, koho občas pohlcují splíny?

Taaaak, vypadá to, že už jsem zase nabrala inspiraci pro pozdravy!! :D Hmmm, zanedlouho něco dám do soutěže u Butterfly. :D :P A taky jsem si dnes půjčila ve školní knihovně Pýchu a předsudek!! Jéééj! Doufám, že stihnu číst, za těch pár stran se to zatím čte skvěle! :D

Takže, co zde mám na dnešek? Hádejte co! Ehm, ano, jsou to zase fotky. :D Noo, ještě mám nějaká focení v zásobě, no. xD Tohle je focení Blondie z 24. září, v podstatě její třetí. Její první dvě byla dohromady v předpředminulém článku. Ehm, co tak ještě napsat? Grafika je od Farrah. xD :P

 

Goddess

 Vítejte na palubě a v podbalubí. Na světě a v podsvětí. Venku a uvnitř. Hledá se srdce. Neviděli jste jej? Najděte jej a přineste jej ke mně. 

Mmmm, dobře, přestanu vás mást... Trochu mě ovlivňují Piráti z Karibiku. Už jste někdo viděli trailer na pátý díl? Kapitán Salazar vypadá poměrně drsně.. Ehm, co tak ještě říct? Zajímalo by mne, koho zde zajímají jen fotky a kdo si sem prostě přišel přečíst článek.. Odpovědi se od vás asi nedoberu, ale za zkoušku nic nedám. .. I když si nemyslím, že by se ti, kteří se dívají jen na fotky, přiznali. Možná se ukáže, kdo opravdu čte články.. Protože mám celkem podezření, že někteří ne.. Dokonce i tuším pár konkrétních osob, ale to je jen moje domněnka..

No, říkala jsem si, proč psát článek s pocitem, který notnou část života provázel Nica di Angela, ale.. tak nějak jsem zase měla tu potřebu. Tentokrát jsem zde s druhým focením mé překrásné Posey, ze 17. září. Vím, že to byl víkend a zrovna myslím bylo po dešti a já se potřebovala na chvilku dostat na vzduch od kreslení Dove. Jo, někdy bych vám ji mohla ukázat. Druhé Poseino focení.

 

Mé kresby očí a malý bonus

 

Hola! Hmm, zítra jedem do divadla na Velkého Gatsbyho... Jupíí!! Pořád mi vrtá hlavou, kdo bude hrát Gatsbyho, páč mně se na něj nikdo jiný než Leonardo nehodí. :D Ach jo, dneska se mi nechce psát. Tak to bude kratší. :P :D Mimochodem, díky Skelitě jsem získala menší závislost na další písničce. :P Muhah, španělština je úžasná! :D ♥

No. :D Jak jsem v minulém článku zmiňovala, kreslila jsem oči. Jedny v sobotu (asi o tři čtvrtě na jedenáct v pátek večer jsem udělala zhruba dvě čáry, ale to se nepočítá :D) a druhé v neděli. S těmi prvními jsem se roztahovala přes celou sobotu a ty druhé jsem kreslila v neděli a dokreslila v pondělí, protože v neděli večer jsem ještě rychle načmrkala jednu kresbu do výtvarky. A v pondělí jsem ještě stihla jednu zátišní kresbu a i když je nakreslená takovým čmrkostylem a je tam celkem dost chyb, pořád lepší než-li nic. :P :D

Sobotní oči. Kdybyste se ptali, ty oči jsou schválně v takovém sklonu, v jakém jsou. Bylo to tak na fotce. :P Babička říkala, že sice každé oko jiné, ale že vypadají živě. :D Ale ony tak měly být! :D Celkem se i podobají předloze...

My ,just right' fairytale

 

A říkala jsem si, že článek nenapíšu, ale ono mi to nedalo.. Protože proč ne, že? Ach jo, mám kreslit zátiší, a zatím začínám být posedlá kreslením očí.. Už kreslím druhý pár.. Když říkám, že jsem beznadějný případ, bohužel to zřejmě myslím vážně. Ale to vás asi nikoho moc nezajímá, cooo? Kdyby jo, napište do komentů a můžu vám ty oči někdy ukázat.

Na dnešek je tu... hádejte co? Aaaaano, další fotky. Tentokrát mé modro-žluto laděné dcery Zlatovlásky, Blondie Lockes. Rozbalila jsem si ji, stejně jako Peri a Pearl, 3. září a *stejně jako Peri a Pearl* nafotila 4. září. Na procházce k jezeru. Teda, Blond je vesměs focená v kukuřici. Když jsme došli téměř k tomu jezeru a odtamtud se ozývaly... ehm, náznaky lidské činnosti? ... tak jsem se s ostatními rozloučila a zdrhala zpět domů. Nj, nejsem společenský tvor.

A pak, jelikož kukuřičných a polních fotek mnoho nebylo a nevypadaly valně úžasně, jsem Blond ještě trošku nafotila na zahradě. Takže vlastně tato 2 focení máte v jednom článku. Myslím, že poznáte konec kukuřičných a začátek zahradních fotek.