Můj vymyšlený MH příběh: Ztraceni v zapomenutém světě duchů - 3. část

A je tu třetí část příběhu o třech kříženkách a zapomenutém ostrově uprostřed moře duchů! :)

Když se pomalu začne na ostrově stmívat, ghúlky si musí najít místo na přespání. Avea: ,,Už se začíná šeřit, měly bychom si najít místo na přespání nebo postavit přístřešek." Bonita ukáže ke stromům lemujícím pláž, kde začíná malý prales. Kříženky si teda lehnou a usnou pod palmami. Ale v noci Bonitu probudí nedaleké namodralé světlo. ,,Uuu, co to je?", mumlá si pro sebe Bonita. Přijde blíž ke zdroji trochu oslepující záře, která – jak se ukáže – vychází z moře u pláže. Ale váhá, jestli se má přiblížit. V moři spatří nejasnou, jakoby rozmazanou siluetu. ,,Co když je to nějaký nebezpečný duch?", ptá se sama sebe kříženka. ,,Ale...možná je to někdo, kdo nám může pomoct." Každopádně se Bonita váhavě přiblíží k oné postavě. Při bližším pohledu si všimne... Bonita: ,,Neighthane?! Ty jsi tady? Co tady děláš? Taky ses dostal sem portálem při nepovedeném pokusu... ",,Pojď se mnou, Bonito. Můžu tě zachránit. Znám cestu odsud. Jsem sice nešika, ale...podej mi ruku.", promluví na ni Neighthan. ,,To tu mám nechat ghúlmošky? A jak se odsud dostaneme?" ,,Pojď, je nech tady. ...Potom se pro ně vrátíme..." ,,Počkat!", zarazí se Bonita. Něco tady nesedí. ... ,,Ty s námi nemáš společnou hodinu šílenou vědu. Jak ses sem mohl dostat...?" Ale to už se obraz Neighthana rozplyne a ticho noci protne děsivé ječení sirény! Bonita: ,,Áááá, pomóc!" Vyděšeně doběhne ke stromům za ghúlmoškami a třese s nimi, dokud je nevzbudí. Sirena: ,,Uuu, co se děje?" Avea: ,,Co se stalo, Bonito?!" Bonita: ,,Byl tam Neighthan, ale...ale....", snaží se něco rozumně říct otřesená a vyděšená Bonita. ,,POZOR!", vykřikne najednou. Z vody se vynořily další sirény, ladné a krásné jako noc sama. S děsivými výkřiky ke zmateným ghúlkám vrhly vražedné šlahouny. A když jimi omotaly Bonitu a bleskurychle ji táhly do vody, kříženka zvolala: ,,Pomóc! Néé!" Avea přiklusala k Bonitě a Sirena se připojila a společně ji táhly. Nakonec se jim podařilo odtrhnout ji od – byť krásných, ale vraždících – tvorů. Všechny tři ghúlmošky běžely o život přes pláž do pralesa. Sirény po nich nepřestávaly vrhat smrtící šlahouny. Sirena: ,,Jsou to duchové! Sirény. Mají někoho nalákat a pak ho utopit, vtáhnout pod hladinu! Poběžte hlouběji do pralesa, ani na souši před nimi nejsme v bezpečí! Ale tak daleko na pevninu se dostat nemůžou!" Monsterky letí a běží, co jim síly stačí. K jejich štěstí už jsou v pralese a aspoň trochu v bezpečí. Sirena se ale ještě ohlédne k moři a zvolá: ,,Zkusím je odradit, utečte do srdce pralesa, ghúlky!" Bonita: ,,Sireno, ne!", snaží se ji vyděšeně zastavit. ,,Jsem napůl duch, nemůžou mě stáhnout šlahouny a navíc umím plavat." Sirena rychle odplula zpátky k moři. Avee s Bonitou nezbývalo nic jiného, než utíkat hluboko do pralesa. Když doběhly dost hluboko, zastavily se a popadaly dech. Bonita: ,,Jsme už v bezpečí?", ptá se Avey. Pořád je v šoku, protože si tuhle noc protrpěla to nejhorší v životě. Avea: ,,Samozřejmě, že jsme.", uklidňuje ji. Bonita: ,,A co Sirena?" ,,Zvládne to.", utěšuje ji Avea a taky doufá v ghúlmoščin návrat. Za chvíli po děsuplném čekání se zády s někým srazí. Obě ghúlky polekaně vykřiknou. ,,Ghúlky!", zvolá najednou nadšeně Sirena. Bonita a Avea: ,,Sireno! Vrátila ses!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Uch, myslela jsem, že tohle bude poslední. No nic, ještě vás čeká jedna kapitola. :D ;)

Tak co, jak se vám líbila třetí část? Čekaly jste to co se stalo nebo vás to vůbec nenapadlo?