Přichází.. *prapodivné stvoření z hlubin oceánu* .. Peri a Pearl!

Už se mi zase chce napsat článek, věřili byste tomu? A ano, jsou to další fotky. 

*Ten pocit, když vybíráte barvu oddělovače a porovnáváte ji s první fotkou, než si uvědomíte, že focený objekt stojí přímo vedle vás.*

Jinak změnila jsem si blogové pozadí. Nejdřív se mi k tomu ty mraky hodily, ovšem než jsem to spatřila na podstatně širokoúhlejší obrazovce velkého počítače. I s tím polem. A to e-e. To se tam fakt nehodilo. Takže je tam teď taková krásná spirála! :D :P

Ach jo, poslední dobou jsem sice zase načerpala kreslící náladu a inspiraci, ale momentálně mě chytá lenost. :/ :D Dnes se mi pomalu nechtělo dělat nic jiného, než poslouchat hudbu, venčit koťátka a utápět se ve svých bláznivých, pošetilých představách, u nichž se asi v nejbližším století uskutečnění nedočkám. No, ale to nezávisí na mně. Takže se nemusím snažit, že? xD Stejně trolly nikdo nepotřebuje.. Ale MOŽNÁ se někdo najde..

Takže, konečně tu mám i fotky Peri a Pearl, ze 4. září! Oh yeah! Což je jeden den po jejich rozbalení. Nejdřív jsem jim udělala culík (jop, společný culík pro obě), ale to mělo za následek minimální pohyblivost obou hlav, takže jsem jej rozpustila. A aby tento článek nebyl až příliš dlouhý, mrkněte se na fotky! :D

Královna vodního živlu

Dnes je čas na fotky! Dnes to je Posea z posledního dne prázdnin, její první focení. Já osobně jsem si to velmi užila, Posea je neskutečně fotogenická! A.. ehm, část toho focení je focena u bazénu. Už se tak trošku rozpadal, ale to vodní prostředí je pořád pro Poseu, Kalu a hydří dvojčata jako stvořené! Takže čekejte víc focení u bazénu. :P ... Vlastně... už jen jedno.

 

Design | 27

 

Je čas na čaj na článek! Jak si užíváte den volna? Mě včera večer zasáhla velká vlna radosti, že se zas dobře vyspím. A že je volno! :D Sakra, ale ubíhá to nějak rychle.. Ještě musím za dnešek stihnout vyvenčit koťátka, kreslit, fotit, číst a trénovat psychopatické obličeje.  

Ako ste si mohli povšimnouti, již jsem si nastavila nádherňoučké, divobájňoučké záhlaví s Peri a Pearl od Farrah! A proč s Peri a Pearl? To je celkem jasné. Protože je mám od 3. září rozbalené (jsou přímo vedle mě! :D) a jsou jednoduše nádherné, úžasné a fotogenické! Když jsem to záhlaví poprvé uviděla na blogu Farr, líbilo se mi, ale když jsem si ho nastavila, tak jsem se do něj vážně zamilovala. je nádherné! ♥ Takže děkuju, Farr! (Smiřte se s tím, že zkracuji všechna jména a přezdívky. :D :P)

Co na něj říkáte? Hmm, tohle je už asi čtvrté záhlaví od Farrah, předtím jsem od ní měla s Vandalou, everkami Epic Winter a Isi, které vyráběla jako volné...

A jak užíváte volna? :D

Adios amigos!

 

Můj názor na Sebevražedný oddíl/Suicide Squad

Hola, priatelia! Tak ako?

Já vím, pár dní jsem se zas neozvala.. Na mě celkem dlouhá doba.. Ale neměla jsem náladu a čekala, až se nakupí komenty. Upozorňuji, že ani teď náladu nemám, ovšem chtěla jsem napsat svůj názor na zbrusu nový film Sebevražedný oddíl/Suicide Squad, takže jdeme na to!

 

Pokusím se zapomenout na co nejméně věcí, které jsem chtěla zmínit. Takže, nejdřív bych vám ve zkratce představila zločince.. ehm, tedy členy.. týmu.

 

Přichází Adele... a nějaký nečekaný bonus

 

Zde by se přímo nádherně vyjímal první obrázek předminulého článku. Já se prostě nedokážu nikdy včas pořádně učit. To není možné. Jsem vážně beznadějný případ.

Ale vypadá to, že už jste začali být jakž takž, teda vlastně velmi, komentativně aktivní! :P Nebo je to zase jen jeden článek a pak zase komentovanost klesne. :/ To mě v poslední době na blozích docela štve, ale u minulého článku jste mě nakonec velmi mile překvapily! O víkendu jsem byla poměrně velmi zaneprázdněná kašláním na školou a svobodou myšlení kreslením Dove *a oslavou s kámoškami*. Je to vážně velmi cenná zkušenost, to stínování mi dalo zatracenou práci. Teda, ještě není hotová, no... Ale stejně. 

Tak tu mám na dnešek KONEČNĚ po předlouhém čekání můj portrét Adele, který jsem kreslila 31. srpna večer při Hunger Games a 1. srpna. 2 dny/1,5 je na mě velmi dobrý výsledkový čas.

Zde náčrtová fáze.. Celkem mi tady připomíná Angelinu.. *Ji jsem také kreslila, byla můj první oficiální portrét na úrovni, ZDE.*

Suzie's Lil Pinocchio

 

Taaaakže!! Dnešek se nečekaně vyvrbuje jako nejlepší den za posledních pár dní.. Teda.. smíchu ve škole mám až až (možná občas až moc xD), ale ta část, kdy jsem doma, je za dosavadních 5 dní dnes zatím nejlepší... protožeee... jsem zas stihla kresliiiit!!!! Yeeeey!! :D

Chtěla jsem napsat článek s kresbou/kresbami Adele, aleeee... už ho mám v rozepsaných, mám tam vložené fotky, ale nechce se mi ho teď psát. Takže tady máte první focení mojí malé Pinocchiovy dcery, Cedar Wood! Je opravdu krásná, půvabná, originální (a z těch umytých vlásků mám radost! :D) a u těch růží za mě vypadá naprosto ČAJtasticky!! 

P.S. Dove, kterou právě kreslím, vám URČITĚ někdy ukážu... Bohužel s mou prokrastinací a zcela nevyčerpatelnou studnou nápadů na články (*dodat hlas Jacka Sparrowa*) nemohu ručit za to, KDY to tady bude. :'D

Just my internal feelings...

 

Meheh, kdo mě donutí se učit? Myslím, že nikdo. -_- :D To budu muset zvládnout sama. ... Ale mně se taaaaaaaaaaak nechce. Ach jo, zase to tu pomalu, ale (ne)jistě začíná na blogu umírat.. nebo aspoň mně se zdá. Proč musím umírat ve škole i na blogu? Dneska jsem usínala/umírala v chemii. Což sice není nic neobvyklého, ale cítila jsem se prázdně. Myslím v mozku. :D Měla jsem jej úplně vygumovaný. -_- xD A kdybych měla ze školy vyřadit jeden předmět (což mi připomíná ten tag, který jsem ještě nevyplnila.. :P), chemie by to nebyla, páč tam mám aspoň čas na myšlenky na L. .. a další osoby. Tím ,,L." nemyslím jen jednu osobu. :P Eeeee, proč se musím učit? Stejně to po testu s klidem zapomenu..

 .. Jo, vím, ale nechci. -_- :D

Some secrets that you have are hidden in your other side

Zrovna jsem dostala takovou prapodivnou náladu (na 3,5 sekundy), taaakže.. jdu zas napsat článek. Ha, mám pro vás skvělou radu: zda-li vám už začíná z té školy šplouchat na maják, pusťte si k tomu ještě šílenou písničku... Nejlíp tak nahlas, aby vás z ní rozbolela hlava. Dobře, nevím, co to melu, tak jdeme na intrumentální hudbu.

Eeee, jak jste se dneska měli? Já skvěle.. Jedna věc, která mi dokáže často zvednout náladu je... Hádejte kdo?

 

Ano, uhodli jste. :D .. Hmm, nechápete, jak můžu milovat Lokiho? Z toho si nic nedělejte, to já taky ne. ;) ;-P :D Možná že jsem ve skrytu duše stejný psychopat.

Tak, k tématu. Fotky Cerise ze 14. srpna. Kvalita nic moc, páč už byl večer a začínalo se šeřit, originalita nijak závratná, nasvětlení taky nic moc.. No nic, užijte si fotky! :P

Loki'd, konečné velké odhalení a pár dalších věcí

 

Ehm, jak začít? Hmmm, vítám všechny nešťastné šťastné lidi! Neee, takhle ne. Nebo... jo? Také jste tak rozpolcení jako já? Já někdy ano.. Třeba posledních pár dní.. Dobře, posledních pár dní (ale když si to tak vezmu, doopravdy jen pár... téměř doslova) jsem byla spíš nešťastná a stále jsem se z toho ještě stoprocentně nedostala, ALE mám velké kreslící plány, spoustu nápadů a pár rozkreslených věcí. A dnes jsem začala kreslit jednu z mých oblíbených zpěvaček, nádhernou osůbku na pohled i uvnitř. Aaaa... zatím mám radost! :D

A také... mám nové motto! Nebo možná víc. :D

I love Loki. Get over it!

Hehm, myslím, že to poměrně sedí. :D Taaak, část pizzy snězena, opět potvrzeno, že i přes to, že můj bratr má samé jedničky, jeho chování tomu povětšinou valně neodpovídá, a opět utuženo mé psychopatství.

Shrnutí posledních pár dní (?) a.. včerejška /6. 9./

Ahoooj, lidi!

/Taková menší poznámka: Ten článek jsem psala včera večer, takže ať kdyžtak pochopíte nějaké zmínky o večeru nebo kdyby tam bylo napsané ,,dnes", myslím 6. 9., jo? :D No, dám tam oddělení, co jsem psala dnes./

Aaaaa, sakra, proč musím chytat hyperakitivitu až večer? Proooooč?? No, myslím, že odvolám to, co jsem někdy prohlásila. JSEM závislá na hudbě. A asi víc než je zdrávo. :D Hmm, zkoušeli jste kombinaci vanilkového kefíru s piškoty? Je to fakt dobrý! :D

Eee, kde tak jen začít? Tlačí mě čas... Doobře. Nejdřív vám všem velmi poděkuju za vaše názory u minulého článku, kde jste se skvěle rozepsaly! Taaakže... věci se posunuly, změnily a opět se zpět vrátily do normálu. Tak bych shrnula posledních pár dnů. Opět do mě brácha šťáral, šťoural, otravoval svými děsnými poznámkami a já už jsem se pak neudržela a ve chvíli, kdy jsem měla chuť mu ukroutit krk, utrhnout hlavu a zahodit ji někam velmi daleko ho uškrtit, jsem se na něj prostě vrhla, ječela jsem na něj a pěkně jsem mu vplálila do obličeje všechno to, co mě už nějakou dobu žralo. No. Takže... jsem mu udělala něco ze zápěstím. Přeťala jsem mu tam nějakou žilku, nebo co. No. Nemrzelo mě to. A ani doteď necítím nějakou lítost. No, já myslím, že mi to dokázalo, že když se doopravdy naštvu, dokážu ublížit. A to myslím fyzicky. Takže... myslím, že by si lidi měli dávat pozor, koho provokují. A dráždit tak vznětlivého člověka, jaký jsem já, je občas jako dráždit hada bosou nohou... No, kdyby někdo nezasáhl, nevím, co by se stalo. No, brácha je mladší. Ale vsadím se, že kdybych chtěla a měla vztek, zmlátím i staršího kluka, kdyby to byl můj bratr. Ou, sakra, když tohle píšu, připadám si už jako Clarisse... :D To snad ne! xD Nikdo nechce být jako Arésova děcka!
 

 

Nepochopení a předsudek

Zdravím vás.

Předem se vám omlouvám, ale tohle bohužel nebude příliš pozitivní článek. Nevím... tak nějak.. i když včera taťka vyzvedl tu úžasnou monsterku a everku... mám takovou tesklivou náladu. A není to zřejmě úplně bezdůvodné.

 

Není to školou, to ne. Včerejšek byl naprosto v pohodě. A odpoledne s kámoškami jsem si užila. A už mám zařízené, obalené i popsané sešity a učebnice, o tom žádná. Ale... něco mi stále kazí můj pocit štěstí.. moji radost. A.. z části je to někdy můj bratr. No, někdy... Teď by se hodil suchý smích.. Nebojte, lidi, dle mého názoru jsem většinou optimista, ale z tohoto se jednoduše musím vypsat. A doufám, že vám projednou vážnější téma vadit nebude.

 

Ano. Téměř každý s podobnými zájmy to zná. Týká se to panenek. Ovšem. Myslím, že u skoro nikoho z toho nejsou rodiče nadšení. Především, když už má někdo tolik monsterek (a everek) jako já. Mohu donekonečna uvádět příklady dospělých sběratelů, kteří mají monsterek klidně přes dvě sta... Bude to jako házet hrách na stěnu. Dobře, já vím, že tolik panenek není třeba u mě s naším prostorem a financemi reálné, ale já ani takovou sbírku nechci. To je příklad, že já nejsem jediná tolik ,,ujetá" na tyto úžasné bytosti. U mě to jsou trochu i rodiče, ale dobře, chápu, že se jim nelíbí, že si ještě chci kupovat panenky. Ovšem teď už jen za své peníze. Takže: Mé finance, má volba.

Hotové ošiško, jeden návrh, nějaké fotky a velké odhalení

Ach joo, zase se mi nic nechce. Ale moc jste mě potěšili (resp. -y) s komenty u minulého článku!! Pokud to takto půjde dál (s tak suprovou komentovaností), tak budu aktivní, i když nebudu mít čas! :D Protože já si ten čas najdu!! :D Na devátou třídu se vůbec necítím.. pořád jsem jako dítě.. xD Jaký byl váš první školní den? Ano, ta slovenská část z vás ještě do školy nešla. *Jaká nespravedlnost! -_- :D*

Taaak, dnes tu mám hotové ošiško. Co na něj říct? Asi to, že jsem tam dala tolik barev, až jsem to přebarvila. A ta duhovka není vůbec realistická, brrr!! Grrr! >:-( :D

/Krásná cena od Crystal./